Jdi na obsah Jdi na menu
 


Narodil jsem se v Praze, 2.6.1959. Zde také žiji. V mládí jsem nepociťoval žádnou zvláštní touhu tvořit, ale k umění a také starožitnostem a architektuře, jsem choval úctu a obdiv. Bylo období, kdy mě fascinovala Stará Praha, a myslím si že ještě i stále je, pro mne velkou inspirací.

Mezi tím jsem několik let pracoval jako restaurátor – přes dřevo. Nábytkem počínaje, sochami konče.

Volání k tvorbě, jsem tedy zaslechl mnohem později. Dnes vnímám jako spouštěcí faktor dvě věci. Tou první, a také, řekl bych zásadní, bylo prodělání dlouhé nemoci, a hlavně roční drastické léčby. Cosi to ve mně změnilo. Bylo to jakési vědomí toho, uměním vyjádřit cosi, co vnímám kolem sebe. Spouštěcím impulsem se stalo zhlédnutí filmů, takzvané Trilogie qatsi, uměleckých dokumentů režiséra Godfrey Reggia. Jedná se konkrétně o filmy „ Koyaanisqatsi „ , „ Powaqqatsi „ a „ Naqoyqatsi „ , které vypovídají o stavu tohoto světa, naší civilizace.

Vznikla ve mně myšlenka, kterou jsem pracovně nazval „ Duch ve stroji „. Vnímám a vidím, jakoby se stroje – technologie, začali proměňovat. My již přestáváme být jejich pány, ale stáváme se jejich sluhy, někdy i otroky. Ano, my je vytváříme, my je ovládáme, ale nejsme někdy jejich prodlouženou rukou, jejich poslušným mozkem? Nediktují nám již oni, skrze naši pohodlnost, možná také pýchu a sobeckost, jaký bude jejich vývoj, kolik druhů a množství? Koho třeba okradem, zneužijem, ve jménu pokroku využijem, rádoby „pomůžem“? Které hodnoty, včetně umění,/ i třeba jen pro nedostatek času/ odsunem na vedlejší kolej?

Toto možná může být mottem, které vyjadřuje to co tvořím. Řekl bych, že umění může mnoho z těchto pocitů vyjádřit. Umění může a má, vedle zobrazování krásna a harmonie, odkrývat pravdu v její nahotě, i když je sebeošklivější. Rád bych jednou, na poli umění, vytvořil také něco „krásného“.

Výtvarník jsem samouk. Při tvorbě se snažím být neomezen jak v použité metodě, tak ve výběru použitého materiálu. Často se snažím využívat věci denní potřeby, vnímám v tom větší sepjatost se světem ve kterém žiji. Zpravidla přichází myšlenka konečné formy, tvorba je již jen hledáním obsahu a použitých metod. Inspirací bývají mnohdy věci vyhozené – k nepotřebě . A nebo cosi  z mého nitra. Vůbec vnímám umění jako komunikaci mezi vnějším a vnitřním světem.